Někteří zaměstnavatelé se mylně domnívají, že pokud má zaměstnanec ve smlouvě sjednané jako místo výkonu práce celou Českou republiku, nevzniká mu při cestách v rámci ČR nárok na cestovní náhrady. Ve skutečnosti je však třeba zohlednit pravidelné pracoviště, což s sebou často nese nutnost cestovní náhrady zaměstnanci zaplatit.
Vezměme si modelový příklad z praxe: „Náš pracovník jezdí po celé České republice, ale cestovní náhrady mu neplatíme. Má přece jako místo výkonu práce sjednanou celou ČR, takže to nejsou pracovní cesty.“
Na první pohled to může dávat smysl. Jenže podle zákoníku práce je potřeba odlišovat místo výkonu práce a pravidelné pracoviště.
Pravidelné pracoviště je možné sjednat v pracovní smlouvě. Pokud ujednání chybí a místo výkonu práce je sjednáno šířeji než jedna obec, platí, že pravidelným pracovištěm je obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. A to může být i v místě bydliště zaměstnance.
Nárok na cestovní náhrady
Jakmile zaměstnanec vyrazí na cestu mimo své pravidelné pracoviště, vzniká mu nárok na cestovní náhrady, a to ve stejném rozsahu, jako by šlo o pracovní cestu. Jde zejména o:
Znamená to tedy, že i když má zaměstnanec sjednáno jako místo výkonu práce celou Českou republiku, při cestě mimo jeho pravidelné pracoviště (např. Praha) mu vzniká nárok na cestovní náhrady. Kdykoli tak pojede jinam než do Prahy, náhrady musí dostat.
Proč na to dát pozor
Mylné určení pravidelného pracoviště nebo nevyplácení cestovních náhrad může vést ke sporům se zaměstnanci, kontrolám inspekce práce i k daňovým komplikacím. Správně nastavené pracovní smlouvy proto chrání obě strany – zaměstnance i zaměstnavatele.
Nejste si jistí, jak správně sjednat místo výkonu práce a pravidelné pracoviště, tak, aby to odpovídalo vašim potřebám? Obraťte se na nás, rádi Vám pomůžeme nastavit pracovní smlouvy tak, aby byly férové, právně správné a bez rizik.